Na co si dát pozor při koupi kytary? - III. vady těla

Vady těla u nových kytar přímo z výroby jsou dnes poměrně vzácné. Výstupní kontrola tedy funguje a to i u čínských výrobců. Častěji se však vyskytují u starších kytar, proto bude nutné velmi pečlivě kontrolovat tělo takové kytary, pokud ji od někoho kupujeme. I když se jedná většinou o odstranitelné vady, mohla by být oprava dražší, než celá kytara a je tedy nutné pečlivě zvážit, zdali koupíme, či ne.

Zborcená či prasklá deska

Někdy může být viditelná vada jen počátečním projevem skrytého procesu, který způsobí pomalé, postupné zhoršování stavu. Nastává to zpravidla u vad, způsobených vlhkostí - nejdřív se problém projeví jako změna barvy (např. zbělení či zesvětlení) v určitém, ostře ohraničeném místě. Později se projeví deformace desky, která se bude dál zhoršovat. Takovou kytaru raději nekupovat.

Při koupi se rozhodně podívejte, jak vypadá deska v okolí kobylky. Ideální jsou lesklé povrchy kytar, na kterých je všechno vidět jako v zrcadle. Když se do tohoto "zrcadla" podíváte na nějaký předmět s rovnými hranami a měníte úhel pohledu, poznáte, je-li deska zcela rovná. Pokud je deska v oblasti mezi kobylkou a ozvučným otvorem vmáčklá dovnitř a naopak za kobylku vydutá ven, je to problém.

U nové kytary se s tím prakticky nesetkáte, v obchodech bývají na kytarách natažené "nitě" síly 10 či 11, které torzní deformaci desky nezpůsobí. U starší kytary je to však poměrně běžné při použití strun síly 13, někdy to udělají i dvanáctky. Zvlášť je třeba dávat pozor, kupujete-li barytonku, kde se používají "lana od výtahu" síly 16 či 17. Tah takové sady je kolem 120 kg, což se může projevit i na desce, která je na to konstruovaná. V některých případech se vydutá deska může sama usadit, pokud použijete jiné struny s menším tahem. Můžete buď použít slabší struny, nebo sáhnout po značce s výrazně nižším tahem (např. Thomastik-Infeld). Pokud je však deska vydutá na kytaře, kde jsou struny síly 11, může to znamenat několik věcí:

• na kytaře byly používány silnější struny, ale kvůli deformaci desky tam majitel dal slabší struny. Ptejte se, jaké tam byly struny a jak dlouho jsou tam struny slabší. Nelze úplně vyloučit, že se deska narovná.

• kytara byla ve vlhkém prostředí a je pravděpodobné, že jsou narušené spoje žebrování nebo dokonce navázání na luby. Kytaru nekupovat.

• vada materiálu nebo zpracování. Nekupovat.

Dále se podívejte na prostředek desky, na její pomyslnou osu symetrie. Pokud bude mít kytara přírodní barvu, poznáte, jak je deska "vázána na knížku", tj. že je složena ze dvou polovin. Pokud je tato vazba narušena, je na desce patrná prasklina, která může zpočátku vypadat jen jako zvýrazněná kresba let. Nestyďte se vzít si lupu a podívat se podrobněji. Prasklina se totiž bude zvětšovat a až povolí spoje žebrování, dojde ke zničení desky. Je samozřejmé, že kytaru s takto poškozenou deskou nekupujeme.

Pokud nakupujeme v obchodě, stačí jen zběžná vizuální kontrola. Máme možnost reklamovat a tuhle vadu lze většinou reklamovat bez problémů, je totiž velice nepravděpodobné, že ji způsobíte sami a tak, aby u toho nebyly patrné ještě další škrábance čí vrypy. Podrobněji má smysl kontrolovat, pokud kupujete kytaru se slevou jako poškozený kus. Naopak, důkladná kontrola je na místě, kupujete-li od někoho starší kytaru. Když kupujete kytaru "do terénu" za 3 - 4 tisíce, asi by nemělo význam se s tím nějak zvlášť patlat, ale pokud kupujete celomasiv za 15 tisíc, buďte nekompromisní!

Pokud chcete kytaru vhodnou i jinam, než k táboráku nebo do hospody, určitě bude vhodné dát pozor na doporučený typ strun. Ty nejlevnější kytary, kde se používá např. lípa na rezonanční desku, mohou někdy mít problémy i se strunami síly 11. Nemůžete tedy čekat, že z takové kytary vyloudíte silný tón - samozřejmě nemyslím tím to, když do desítek na lípě budete třískat trsátkem "jak hluchej do vrat". Zkušenost ukazuje, že při pečlivém nastavení lze na dobré kytaře použít i dvanáctky nebo třináctky, výsledný tón je silný a barevný (zní to jako kytara, ne jako prázdný kanystr), přitom je dohmat příjemně nízký a na kytaru se hraje lépe, než na "tvrdou pixlu" s desítkami. Vybírejte si tedy typ kytary předem a ověřte si, jaké struny výrobce doporučuje. Zpravidla to najdete i u nejlevnějších kytar.

Nemá smysl se zvlášť zamýšlet nad kresbou dřeva. Kupujeme levnější kytaru, která má desku možná z překližky a i v případě polomasivu nelze očekávat, že byl použit smrk třídy AAA. Suk v rezonanční desce jsem naposledy viděl u trampské kytary někdy před 30 lety a pokud je mi známo, ta kytara hraje dodnes :-)

Závěrečná poznámka se bude někomu zdát směšná, ale z výše uvedených důvodů nemám rád barevné kytary (černé, modré, červené i různé sunbursty) a dávám přednost vysoce lesklému povrchu (high gloss). Ono se pod barvou totiž leccos schová, avšak přírodní barva a lesklý povrch leccos odhalí.

Uvolněné (odlomené) žebrování

Když se odlomí žebrování, je tím celkově narušena stabilita konstrukce kytary. U starší kytary je proto vhodné povolit struny, strčit ruku dovnitř a zkontrolovat pevnost žebrování. Nesmíme použít hrubou sílu, jinak bychom sami způsobili závadu, kterou chceme zkontrolovat. Odlomené žebrování bude zpravidla úplně volné, nebo ho poznáme při velmi mírném tlaku ze strany na žebra. Úplně volné žebrování často drnčí při hře. Pokud tedy kytara začne najednou drnčet a nejsme schopni určit příčinu, zkontrolujeme žebrování. Tato závada není nijak vzácná a kytarář ji poměrně snadno opraví. Kytaru s uvolněným (odlomeným) žebrováním raději nekupujeme bez konzultace s kytarářem.

Prolomené luby

U překližkové kytary dojde většinou jen k lokálnímu vmáčknutí lubu dovnitř. Novou kytaru s touto závadou bych koupil za předpokladu podstatné slevy. Předpokládám, že by mohlo pomoci vytmelení, přebroušení a přelakování. Poškozené kytary s touto závadou se však objevují se slevou kolem 30%, což považuji za málo. U celomasivní kytary jde vždy o velmi vážný problém, který je nutné konzultovat s kytarářem.

Odlomená část překližky

Tuto vadu lze považovat za kosmetickou, je však nutné ji ošetřit, aby porušeným místem nevnikala do vrstev dýhy vlhkost. Určitě by také vyhověl nějaký tmel, který lze po zatvrdnutí přebrousit a přelakovat. Novou kytaru s touto závadou bych koupil za předpokladu podstatné slevy. Ani zde nebývají slevy tak zajímavé, aby to stálo za to.

Odlomené lemování

Projevuje se pouze u starších kytar. Je to kosmetická vada, ale díky ní může nastat vážnější problém s vnikáním vlhkosti, což mívá za následek odloupnutí rezonanční desky. Kytary s touto závadou bývají většinou lemovány houslovkou, která se odlepí. Je nutné houslovku strhnout po celé délce, avšak většinou to nebývá příliš velký kus, protože houslovka bývá spojovaná. Kytaru má smysl koupit pouze za předpokladu výhodné ceny, protože i takto zdánlivě jednoduchá oprava stojí několik stokorun. Pokud by se jednalo o špičkovou celomasivní kytaru, nemuselo by odloupnuté lemování znamenat vážnější problém a kdyby se kvůli němu podařilo dosáhnout slevy, stálo by za to kytaru koupit. Předpokládám však, že majitel kytary by opravu nechal provést sám ještě před prodejem.