Anatomie 
Z čeho a jak je udělaná kytara, typy kytar a k čemu se hodí, druhy dřev a některé konstrukční zvláštnosti.
Slovníček (angličtina pro kytaristy)
Takový slovníček se vždycky hodí. Často se odborný termín liší od obecného výrazu, což ztěžuje orientaci v textu. Tento slovníček vám pomůže.
Jak správně uchytit strunu na osičku ladicí mechaniky?
Všechno na světě se dá udělat špatně a téměř všechno tak napůl - sice to jakž takž funguje, ale nevypadá to hezky a kdykoli to může selhat. Pro uchycení struny na osičku ladicí mechaniky (panenku) to platí také. Jak to udělat, aby to vypadalo jako z fabriky a drželo naprosto fest vám ukáže následující obrázkový seriál. Tak se dělá tzv. Luthier's Knot, neboli loutnářský uzel.
Plast, TUSQ, kost, eben...
O tom, jak je důležitý ořech (někdy nepříliš správně nazývaný "nultý pražec") a sedlo (sedlový, resp. kobylkový plátek) pro celková zvuk kytary snad slyšel každý. Daleko méně se mluví o materiálu, z kterého jsou tyto součásti vyrobeny. Materiál je důležitý i u kobylkových kolíčků, sloužících k fixaci strun v kobylce.
Cutaway (výřez) - k čemu je to dobré?
Kontrola dohmatu snadno a rychle
Problémy s připojením krku
Proč se vůbec zabývat tímto tématem? Existuje řada situací, kdy hraje klíčovou roli tuhost krku a jedním z nejdůležitějších míst je vedle konstrukce krku a výztuhy a připojení hlavy (hlavice) právě místo, kde je krk napojen na tělo kytary. Je třeba si uvědomit, že krk je vystaven trvalému tahu strun, což obnáší u kytar s kovovými strunami nějakých 70 kg (může být i víc).
Profily krku westernových kytar
Následující profily krku westernových kytar jsou používány firmou C. F. Martin. Ostatní výrobci se více či méně přizpůsobují jak těmto rozměrům, tak i označení. Vliv této firmy je takový, že nebýt "Martin compatible" znamená značnou nevýhodu na trhu. Mnoho výrobců však profil krku nijak zvlášť nespecifikuje a nabízí své kytary pouze s jedním typem profilu krku, kterým nejčastěji bývá Low Profile, případně Low Oval.
Montáž úchytu na řemen
U většiny westernových kytar chybí druhý úchyt na popruh. Bez něj se však neobejdeme, pokud budeme hrát ve stoje. Tento nedostatek se někdy řeší tak, že se volný konec popruhu (řemenu) pomocí provázku přiváže za hlavu kytary, většinou tak, že se provázek podvlékne pod strunami těsně za ořechem (někdy nesprávně označovaným jako "nultý pražec"). Tohle řešení je ovšem zcela nevhodné a můžeme ho použít improvizovaně jednou, dvakrát. Hrajeme-li ve stoje častěji, bude nutné kytaru opatřit druhým úchytem popruhu.
Masiv, polomasiv, překližka... nebo kompozit?
Bylo nebylo, kdysi bývaly kytary jen ze dřeva. Od počátku 20. století však obliba kytary rostla a začal se projevovat nedostatek kvalitních materiálů. Řešení se našlo, jakmile se objevily lamináty, polymery a další chemické substance, které umožnily výrobu kvalitních překližek. Překližky se používají k výrobě různých částí kytar, ale pokud je řeč o masivu (celomasivu), polomasivu nebo překližce, myslí se tím vždy materiál, z kterého je zhotoveno tělo kytary.
Tvary a velikosti kytar
Kytary s kovovými strunami se objevily kolem roku 1900 a vznikly pravděpodobně na základě požadavků amerických hráčů country folk a etnické hudby – kytara Torresovy konstrukce nebyla vedle banja a mandolíny příliš slyšet. Torresova konstrukce s vějířovitým žebrováním se také ukázala jako nevhodná pro použití kovových strun, křehká konstrukce se bortila, zvlášť, když se jejich stavitelé pokoušeli o větší tělo, Obrat přineslo až žebrování ve tvaru písmene X, jehož autorem je pravděpodobně Christian Friedrich Martin, žák vídeňského mistra Johanna Stauffera.
Martin však nepodal patentovou přihlášku X-žebrování, které se tak v letech 1850-1860 v USA rozšířilo mezi staviteli kytar německého původu, kteří se navzájem znali. Vznikla tak westernová kytara, která našla své místo ve stylech jako blues, country, bluegrass, folk a v mnoha rockových stylech. Prvním tvarem těla byl typ, dnes známý jako OM. Kytaru s velkým, hranatým tělem, označovanou jako Dreadnought vyvinul v roce 1916 C. F. Martin pro firmu Oliver Ditson Company. Tvar těla jumbo (tzv. Advanced Jumbo) se objevil ještě později, v roce 1936 a jeho autorem je Orville Gibson, zakladatel Gibson Guitar Corporation.
Od 30. let minulého století se ustálily i velkosti těla jednotlivých typů westernových kytar. Vzorem ostatním jsou samozřejmě kytary C. F. Martin a od 70. let i kytary Taylor, jejichž přehled najdete v následující tabulce.
Kytara a její části
Názvosloví, jak se co jmenuje.