Prezentace kytar

Zde si postupně představíme několik kytar, které jsou výjimečné, atypické a většinou i unikátní. Nepůjde v žádném případě o kytary, které si zítra koupíte v obchodě, ale o tzv. Limited Edition, někdy tzv. "signatury", různé terzky, barytonky, kytary pro drop ladění, nástroje, zhotovené z neobvyklých materiálů a nebo kytary, přinášející inovativní technická řešení. Nebudeme se zabývat ani tak kytarami, existujícími coby jediný kus, které postavil kytarář někde na opačném konci světa na speciální požadavek, ale spíš kytarami od větších výrobců, které jsou svým způsobem dosažitelné. Ke každé kytaře bude uveden její příběh, pokud se ho podaří zjistit, ale nikdy nebude chybět fotoalbum s detailními záběry.

Martin D-45 za 200 dolarů?

Simon & Patrick Showcase Flame Maple

Kytara Rainsong David Wilcox Limited Edition z kompozitů

Kytary, které nejsou ze dřeva, budí zaslouženou pozornost. Našly své zastánce i odpůrce, někdo na ně nedá dopustit, jiný je odmítá. Myšlenka kytary, která není ze dřeva, však není nikterak nová, objevila se již v 60. letech minulého století, kdy začala regulace těžby brazilského palisandru, který je jedním z nejlepších (ne-li vůbec nejlepším) materiálů na luby (boky) a zadní desku těla kytary. Tehdy se totiž objevily kytary Ovation, které měly ozvučnou desku ze smrku Sitka a tělo, tvořené výliskem z kompozitního materiálu, tzv. "lavórem", který byl výrobně jednodušší, levnější a odolnější, něž klasické dřevěné tělo. S tímto revolučním řešením přišla firma Kaman Music Corporation, která je součástí holdingu Fender Musical Instruments Corporation. Při návrhu "lavóru" byla použita matematická optimalizace (již tehdy, v předpočítačových dobách) a materiály, používané při konstrukci helikoptér. Kytary Ovation se staly na dlouhou dobu jediným představitelem "nedřevěných" kytar a v 60. - 80. letech se staly v určitých muzikantských kruzích módou. Jiní je přijali s trapným úsměvem jako lacinou náhražku skutečné kytary. Lze tedy říci, že se už před těmi téměř 50 lety muzikanti rozdělili na dva tábory a to platí víceméně dodnes.