Odchylky od správného ladění by měly mít stejný směr. Pokud tomu tak není, je třeba zkontrolovat, jestli není zkroucený krk. To lze snadno zkontrolovat tak, že položíte kytaru před sebe a podíváte se "na plocho" od kobylky k hlavě (možno i obráceně, důležitý je pohled "na plocho").
Pokud jsou pražce rovnoběžné, je krk v pořádku. Pokud ne, je krk zkroucený směrem, kam se sbíhají pražce. Kytaru se zkrouceným krkem samozřejmě nekupujeme! Jde totiž o neodstranitelnou vadu, která by vyžadovala poměrně dost pracný zásah kytaráře a je téměř jisté, že by takový zákrok byl dražší, než kytara.
Dalším problémem bývá nesprávné prohnutí krku. Krk kytary ve skutečnosti nikdy nebývá absolutně rovný, vždy je prohnutý jako luk. Pokud by byl krk prohnutý opačně, tj. vydutý, budou struny drnčet. Tento problém je důležitý zejména u klasických kytar, které nemají v krku nastavitelnou výztuhu (napínák). U kytar, určených pro kovové struny (tzv. westernových), lze prohnutí krku do značné míry ovlivnit právě nastavením vnitřní výztuhy.
Krk musí být prohnutý rovnoměrně, tzn. největší průhyb by se měl projevovat v jeho polovině, tedy kolem 7. pražce.
U westernových kytar nebude od věci zkontrolovat, v jakém stavu je napínák (je-li utažený a jak), případně se pokusit nastavit průhyb krku (postup zde). Pokud maximální průhyb krku nastává viditelně někde jinde než v polovině, jde s největší pravděpodobností o neodstranitelnou vadu. Kytaru raději nekupujeme.
Při koupi starší kytary také věnujeme pozornost místu spojení hlavy s krkem. Tam je krk nejslabší a při pádu nástroje může prasknout právě tam. Pokud kytara upadla a má naprasklý krk, poznáme to v místě, naznačeném na obrázku bílou přerušovanou čárou.
Pokud objevíme trhlinu v laku, případně nepatrnou prasklinu v naznačeném místě, je jen otázkou času, než hlava praskne úplně. Záleží rovněž na způsobu navázání, často se hlava úplně oddělí od krku. Pokud byla kytara opravovaná, poznáme to zpravidla také v místě, naznačeném na obrázku vpravo. Takovou kytaru samozřejmě nekupujeme, ani opravovanou.
Vady pražců
Pražce nesmí být vymačkané (3 na následujícím obrázku), měly by mít stejnoměrnou výšku, musí být dobře usazené (nesmí odstávat od hmatníku - 1 na obrázku) a musí mít dobře zabroušené konce (do hladka, bez ostrých hran - 2 na obrázku).
Krk musí být prohnutý rovnoměrně, tzn. největší průhyb by se měl projevovat v jeho polovině, tedy kolem 7. pražce.
U westernových kytar nebude od věci zkontrolovat, v jakém stavu je napínák (je-li utažený a jak), případně se pokusit nastavit průhyb krku (postup zde). Pokud maximální průhyb krku nastává viditelně někde jinde než v polovině, jde s největší pravděpodobností o neodstranitelnou vadu. Kytaru raději nekupujeme.Při koupi starší kytary také věnujeme pozornost místu spojení hlavy s krkem. Tam je krk nejslabší a při pádu nástroje může prasknout právě tam. Pokud kytara upadla a má naprasklý krk, poznáme to v místě, naznačeném na obrázku bílou přerušovanou čárou.
Pokud objevíme trhlinu v laku, případně nepatrnou prasklinu v naznačeném místě, je jen otázkou času, než hlava praskne úplně. Záleží rovněž na způsobu navázání, často se hlava úplně oddělí od krku. Pokud byla kytara opravovaná, poznáme to zpravidla také v místě, naznačeném na obrázku vpravo. Takovou kytaru samozřejmě nekupujeme, ani opravovanou.Vady pražců
Pražce nesmí být vymačkané (3 na následujícím obrázku), měly by mít stejnoměrnou výšku, musí být dobře usazené (nesmí odstávat od hmatníku - 1 na obrázku) a musí mít dobře zabroušené konce (do hladka, bez ostrých hran - 2 na obrázku).
Na pražcích nové kytary poznáte kvalitu zpracování a u staré kytary můžete (samozřejmě vedle jiných znaků) usuzovat na její stav a opotřebení. Podle pražců lze usuzovat na historii kytary i kvalitu výrobce, poznáte na nich třeba i diletantsky neodborné zacházení. Stav pražců rozhodně může být důvodem, proč nekoupit novou levnější kytaru, protože přepražcování je poměrně drahá legrace. U starší kytary renomovaného výrobce (např. nějaká vintage Martin) se však přepražcování vyplatí.
Pro kytary s kovovými strunami musí být použity pražce z tzv. německého stříbra (60% Cu, 20% Ni a 20% Zn). Tato slitina je známá rovněž jako niklová mosaz, pakfong (paktong), argentan či alpaka (zde pozor, u alpaky můžete narazit na materiál s odlišným poměrem složek, může obsahovat více zinku na úkor niklu a může být proto měkčí). Pražce z tohoto materiálu jsou velmi houževnaté a poměrně tvrdé, odolné proti obroušení a otěru, tzn. poměrně těžko se pilují. Mosazné pražce (obvyklé na starších kytarách) jsou nevhodné a lze je tolerovat snad jen u sběratelské kytary (na kterou se nebude hrát) nebo u klasické kytary, určené pro nylonové (nebo střevové) struny. Pokud na ně narazíte na kytaře, kde mají být použity kovové struny, bude třeba přepražcování.
To je práce pro kytaráře, i když znám hráče, kteří to dělají sami. Pokud však hledáte rady na těchto stránkách, svěřte to raději odborníkům, hrozí zde totiž poškození hmatníku.
Pražce se vyskytují v několika velikostech a mohou mít buď kulatý, nebo plochý vršek. O tom, kterým dát přednost, rozhoduje především zvyk. Já sám dávám přednost na kytaře dreadnought velkým pražcům s plochým vrškem, které se mi zdají vhodnější pro fosforbronzové struny síly 12 -13, které zde používám. Na "akčnější" kytaře, tj. s menším (OM) tělem se strunami Thomastik John Pearse nebo fingerstylovými Martin Silk & Steel by asi byly vhodnější pražce střední velikosti s kulatým vrškem.
Pro kytary s kovovými strunami musí být použity pražce z tzv. německého stříbra (60% Cu, 20% Ni a 20% Zn). Tato slitina je známá rovněž jako niklová mosaz, pakfong (paktong), argentan či alpaka (zde pozor, u alpaky můžete narazit na materiál s odlišným poměrem složek, může obsahovat více zinku na úkor niklu a může být proto měkčí). Pražce z tohoto materiálu jsou velmi houževnaté a poměrně tvrdé, odolné proti obroušení a otěru, tzn. poměrně těžko se pilují. Mosazné pražce (obvyklé na starších kytarách) jsou nevhodné a lze je tolerovat snad jen u sběratelské kytary (na kterou se nebude hrát) nebo u klasické kytary, určené pro nylonové (nebo střevové) struny. Pokud na ně narazíte na kytaře, kde mají být použity kovové struny, bude třeba přepražcování.
To je práce pro kytaráře, i když znám hráče, kteří to dělají sami. Pokud však hledáte rady na těchto stránkách, svěřte to raději odborníkům, hrozí zde totiž poškození hmatníku.Pražce se vyskytují v několika velikostech a mohou mít buď kulatý, nebo plochý vršek. O tom, kterým dát přednost, rozhoduje především zvyk. Já sám dávám přednost na kytaře dreadnought velkým pražcům s plochým vrškem, které se mi zdají vhodnější pro fosforbronzové struny síly 12 -13, které zde používám. Na "akčnější" kytaře, tj. s menším (OM) tělem se strunami Thomastik John Pearse nebo fingerstylovými Martin Silk & Steel by asi byly vhodnější pražce střední velikosti s kulatým vrškem.
Komentáře
Je normální, že vzdálenost strun od prvního pražce je cca 1mm, ale na dvacátém je už přes 4 mm? (tady je to vyfoceno: http://hodor.rajce.idnes.cz/nastenka#20130926_115237.jpg )
P. S. je to tato kytara, která už nepatří k nejlevnějším: http://kytary.cz/cort-mr-e-bks/HN116051/?gclid=CPKz9cX76LkCFSTKtAodz34Arg
díky za odpovědi :-)
Pro mě je hranice přijatelnosti kolem 2,5 mm (při "dvanáctkách" strunách), se "třináctkami" bych šel na 1,8 mm. To je ovšem jen příklad mého individuálního nastavení, leckomu bude vyhovovat něco jiného.
Někomu takovýto dohmat nevadí, někde v nějaké příručce (tuším, že autorem byl Vl. Merta) jsem zahlédl doporučení nastavovat kytaru tak, aby dohmat na oktávě byl 4-5 mm. "Proti gustu žádnej dyšputát", záleží na způsobu hry, 4 mm budou OK pro toho, kdo do kytary tříská trsátkem a hraje v základních akordech, pro fingerstyle a náročnější techniku levé ruky je ale třeba mnohem méně (a snad by byla vhodnější i jiná kytara). Bude třeba zbrousit sedlový plátek a velmi pravděpodobně nastavit průhyb krku pomocí šroubové výztuhy.
Takže odpověď: normální to je, bohužel. Aspoň u našich prodejců, kteří nechtějí mít s prodejem kytary pokud možno žádnou práci. Já bych ale doporučil učit se používat silnější struny a snížit dohmat. Vedle obvyklého nastavení je vhodné upravit i poloměr zakřivení sedlového plátku (tj. pak je vzdálenost tenčích a silnějších strun jiná). Tohle ale musí udělat kytarář a je třeba počítat, že to bude stát (odhadem) 1200,- a to se u kytary v této cenové kategorii nemusí vyplatit. Tipnul bych si, že to dopadne tak, že konečné nastavení bude kompromis, tj. žádný rádius apod. se dělat nebude - aby to nebylo drahé, pokud možno vlastnoručně udělané. Ale i to může být nakonec dobré. Doporučuji domluvit se s prodejcem, ať to nastaví on - je mi ale jasné, že jinak se může zkušený kytarista a jinak začátečník, který sotva ví, co by měl chtít.
"prohnutý jako luk (konkávní prohnutí)
vydutý (konvexní prohnutí), budou struny drnčet"
Přijde mi, že "prohnutý jako luk", kdy struny jsou tětivo a krk je to dřevěné je to konvexní, vypouklé, (struny jsou dále od hmatníku).
A "vydutý, budou struny drnčet" (protože jsou blízko) by pak mělo být konkávní.
Pochopil jsem správně aspoň, že krk má být prohnutý tak, že uprostřed jsou struny od hmatníku nejdále?
Odkaz na postup pak nefunguje. Při utažení tedy dojde k přiblížení strun k hmatníku a při povolení k oddálení?
K problému konkávní - konvexní:
Konvexní (latinsky convexus vypouklý, vypuklý). Více zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Konvexn%C3%AD
Zde se mj. praví také:
konvexní funkce – v matematické analýze – má např. tvar údolí
Jestli konkávní nebo konvexní tu řešit nebudu, raději jsem to odstranil z textu, pro jehož význam to není důležité.
O tom, kde jsou struny nejdál od hmatníku, rozhoduje spousta věcí. Mohlo by se zdát, že když je průhyb nejvíc patrný v polovině délky krku, že tam také bude největší vzdálenost strun od hmatníku, ale není tomu tak. Křivku, do jejíhož tvaru se krk prohne, nelze definovat nějakým jednoduchým tvarem (jako např. polovinu řetězovky). V potaz je třeba totiž vzít i "vyztužovací" efekt patky krku apod. - co je pak "délka krku"? Prakticky se vzdálenost od bodu nejvíc patrného průhybu směrem ke konci krku (místu spojení s tělem) nepatrně zvětšuje.
Popsané prohnutí je běžná praxe, která je nejvíc patrná u levných kytar s nepříliš tuhým krkem. Ideálně by však měl krk být ROVNÝ (viz http://dogwoodguitars.com/the-importance-of-a-good-setup-part-1/ ... "Contrary to popular opinion, relief should be almost zero."), ale toho se daří dosáhnout jen u kytar s extrémně tuhým krkem, např. kompozitní RainSong DWLE nebo kytary McPherson.
Pokud píšu "Pokud maximální průhyb krku nastává viditelně někde jinde", je tím myšleno např. prohnutí někde za hlavicí apod. Krk se většinou směrem k vyšším polohám ztlušťuje, tj. v 1-3 poloze je plošší, od 7. polohy se stává "macatějším" a končí patkou. Lze celkem jednoduše odvodit, kde by k nějvětšímu prohnutí mohlo dojít. Některé krky "nemacatí" (např. Martin Grand Performer), ale i tak je na krku směrem k vyšším polohám víc materiálu, protože se krk rozšiřuje.
Hýbat s prohnutím krku je třeba, pokud dochází k drnčení ve vyšších polohách. Průhyb krku nikdy neslouží k nastavení výšky strun nad hmatníkem (dohmatu). K tomu se využívá zbroušení sedlového (kobylkového) plátku.