Spousta lidí rádo bere do ruky trsátko a občas "přitvrdí". Někdo proto, aby to znělo "rockověji", jiný proto, aby se při hraní v hospodě prosadil. Jenže kromě silnějšího zvuku se ozve také ohavné drnčení, ale tomu takový hráč nevěnuje příliš pozornosti - podle něj to k tomu patří, protože hraje tvrději a to pak drnčí každá kytara. To je samozřejmě špatně, podívejme se tedy, kde je chyba.
Než začneme, přijměme dohodu: pokud se tvrdí, že struna kmitá v nějaké rovině, znamená to ve skutečnosti, že struna svým kmitáním vyplní obsah elipsy, jejíž delší osa reprezentuje tu rovinu, o které je řeč. Představa, že struna kmitá v jedné rovině je totiž naprosto mylná, vždycky to bude elipsa a jde tedy o její delší osu.
|
|
Pokud trsátko dopadne na struny pod úhlem nějakých 45 stupňů, začnou struny kmitat v rovině kolmé na pražce. Když hráč "přitvrdí", začnou kmitající struny narážet do pražců a ozve se ono nepěkné drnčení. Kdyby vás napadlo zeptat se, proč mu to drnčí, tak se většinou dozvíte, že je to příliš tvrdým trsátkem a to, že používá to tvrdé trsátko je proto, že to měkké mu prasklo. Co dodat? |
|
|
Když ve stejné poloze trsátka hrajete v protisměru, tak struny de facto rvete trsátkem tak, že je natáhnete a prásknete s nimi o pražce. To už není jen o drnčení, to je zcela neposlouchatelné práskání. A najdete i hráče, kteří to dělají schválně, jako by tímto "stylem" nahrazovali perkuse. |
Když si dáte pozor a trsátko držíte kolmo k rovině strun, drnčení zmizí a bude to hrát, i když do kytary mlátíte, jako hluchý do vrat. Je to způsobené tím, že struny kmitají v rovině souběžné s rovinou pražců a proto do nich nenarážejí. Vypadá to asi takhle:
|
|
Všimněte si, jakým směrem je struna prohnutá před akcí. Navíc je zde vidět správná akce trsátka, které se neohýbá a struně neustupuje, ale "valí" ji před sebou. Tímhle způsobem můžete hrát jak rytmické doprovody, tak i sóla a výsledek bude vždy dobrý a pěkně poslouchatelný. |
|
|
Opět správná akce, u které lze očekávat dobrý výsledek. Na obrázku je vidět, že se hraje (aspoň v tomto protitahu) rytmický doprovod poměrně něžným způsobem. Trsátko se sice trochu ohýbá, protože ho v tomto směru nepodpírá palec, ale to nemusí být při doprovodu žádná závada. Při sólu by se mohlo ozvat plácání, protože ohnuté trsátko se při uvolnění zastaví až o následující strunu, kterou pak utlumí. Na tomto snímku je dobře vidět, že pro sólovou hru by tedy bylo vhodnější tvrdší a zakulacené trsátko. Mimochodem, on ten tzv. six-pence pick, neboli mince místo trsátka, není až tak špatný nápad - když ztratíte trsátko, tak v té nejvyšší nouzi to své odehrajete i korunou, jen musíte vědět, jak... |
Na posledních dvou obrázcích, znázorňujících správnou techniku, je vidět ještě jedna "finta" - malík, opřený o desku, resp. pickguard. Někdo si tak pomáhá, aby udržel ruku ve správné poloze. Nejde o nějakou lepší, vyspělejší techniku, je to spíš zvyk. Pomůže ale ruku zafixovat a zabránit otáčivým pohybům v zápěstí, kvůli kterým trsátko dopadne na struny pokaždé v jiném úhlu. I když tohle uvidíte u celé řady "hvězdných" kytaristů, neznamená to, že se takhle hrát musí. Leckdo udrží ruku v zafixované poloze i bez opírání. Přesto stojí za úvahu, jestli není vhodné si na opírání malíkem zvyknout. Držení ruky v zafixované poloze, která zaručí vždy ten správný úhel dopadu trsátka na struny totiž znamená určité svalové napětí, které se přenáší postupně na předloktí a pak na celou ruku až do ramene. Výsledkem může být křečovité držení trsátka a po určité době až ztuhlá ramena, takže jste po nějakých 2 či více hodinách hraní jak zbití. Opřený malík vám dovolí se uvolnit, podmínkou je ovšem uvolnění celé dlaně, jinak opět nastoupí křeče. Vadit by snad mohl jen v případech, kdy potřebujete použít tzv. chicken pickin'. Takže ono je to celé o zvyku a jde jen najít to, co vám vyhovuje.
Poznámky k obrázkům samozřejmě neplatí jen pro hru trsátkem, ale také pro hru prsty. I zde se často chybuje, zejména při akci palcem, kdy nechtěně rozkmitáme strunu v rovině kolmé na pražce, až struna do nich začne narážet a ozve se drnčení. Pohyb prstů má oproti pohybu trsátka mnohem větší variabilitu, proto se leckomu zdá mnohem obtížnější uhlídat, aby struna kmitala v rovině souběžné s rovinou pražců. I zde si leckdo pomáhá opřením malíku, aspoň tehdy, když není třeba zahrát energičtější clawhammer. Ale zase platí - proti gustu žádnej dyšputát, protože se projevuje známý fakt, že školometské dělení na "správné" a "špatné" může vést až k tomu, že nezahrajeme nic. Nejlepší je dopřát si trochu pohodlí a vyhnout se jen chybám, které jsou v takovém rozporu s fyzikálními zákony, až to bije do očí. A to to rvaní strun pod ostrým úhlem rozhodně je. Ale to není nic nového, zmiňuje se o tom např. firma Gibson už v roce 1914.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.