Články autora
< návrat zpět
Potřebujete měřit? Zkuste Baudline!
Většinu kytaristů nějaké měření nezajímá. O techniku se začnou zajímat, až když je třeba něco ozvučit nebo nahrát a pak je výhodou, když je po ruce někdo, kdo to všechno umí dát dohromady a poštelovat. To většinou nebývá zadarmo a proto se i zprvu jednoduchý projekt prodražuje. Pokud nemáte k technice příliš daleko a jen vám chybí vybavení, může se vám hodit počítač se zvukovou kartou a nějakým vhodným programem. Že tohle není nějaká bastlířská improvizace, ale plnohodnotný postup, se kterým se stále častěji setkáváme i v profesionální praxi dokazuje fakt, že podobné programy vyjdou i na desetitisíce. Jsou však i takové, které pořídíme zdarma a nemusí to být nějaké ošizené demoverze - naopak lze narazit na velmi propracovaný software, který navrhli profíci profíkům.
Rozhodl jsem se proto zařadit manuskript článku, který jsem publikoval v časopise Praktická elektronika - Amatérské rádio v číslech 4, 5 a 6/2012. Když vám něco nefunguje, jak má, může vám popsaný program pomoci tak, jako pomohl mě.
Problémy s připojením krku
Proč se vůbec zabývat tímto tématem? Existuje řada situací, kdy hraje klíčovou roli tuhost krku a jedním z nejdůležitějších míst je vedle konstrukce krku a výztuhy a připojení hlavy (hlavice) právě místo, kde je krk napojen na tělo kytary. Je třeba si uvědomit, že krk je vystaven trvalému tahu strun, což obnáší u kytar s kovovými strunami nějakých 70 kg (může být i víc).
Ladění DADGAD
Vlhkost a vlhkoměry
Kytarám je nejlépe v prostředí s relativní vlhkostí kolem 50%. Někde najdete i přesnější údaje, např. 47-52% či 50 +/- 5% apod. Na přesných hodnotách zas až tak nesejde, jde spíš o to, aby kytara nikdy nebyla vystavena prudkým skokovým změnám vlhkosti a teploty.
Tabulka not, frekvencí a vlnových délek
Je libo stojánek na kytaru?
Simon & Patrick Showcase Flame Maple
Nastavení průhybu krku
Drnčí vám to? Problém může být v nastavení průhybu krku!
Kapodastr Kyser Quick Change
Kytara Rainsong David Wilcox Limited Edition z kompozitů
Kytary, které nejsou ze dřeva, budí zaslouženou pozornost. Našly své zastánce i odpůrce, někdo na ně nedá dopustit, jiný je odmítá. Myšlenka kytary, která není ze dřeva, však není nikterak nová, objevila se již v 60. letech minulého století, kdy začala regulace těžby brazilského palisandru, který je jedním z nejlepších (ne-li vůbec nejlepším) materiálů na luby (boky) a zadní desku těla kytary. Tehdy se totiž objevily kytary Ovation, které měly ozvučnou desku ze smrku Sitka a tělo, tvořené výliskem z kompozitního materiálu, tzv. "lavórem", který byl výrobně jednodušší, levnější a odolnější, něž klasické dřevěné tělo. S tímto revolučním řešením přišla firma Kaman Music Corporation, která je součástí holdingu Fender Musical Instruments Corporation. Při návrhu "lavóru" byla použita matematická optimalizace (již tehdy, v předpočítačových dobách) a materiály, používané při konstrukci helikoptér. Kytary Ovation se staly na dlouhou dobu jediným představitelem "nedřevěných" kytar a v 60. - 80. letech se staly v určitých muzikantských kruzích módou. Jiní je přijali s trapným úsměvem jako lacinou náhražku skutečné kytary. Lze tedy říci, že se už před těmi téměř 50 lety muzikanti rozdělili na dva tábory a to platí víceméně dodnes.
Ztrácí C. F. Martin reputaci?
Známý americký výrobce kytar C. F. Martin funguje již od roku 1833 a má za sebou barvitou historii. Vždy patřil k předním inovátorům, díky němu např. existuje dreadnought, X-žebrování a mnoho dalších konstrukčních prvků, které dnes najdeme na kytarách prakticky všech výrobců. Kvalitou svojí produkce stále patří C. F. Martin ke špičce, nástroje této firmy si oblíbili přední umělci po celém světě. Jenže dnes leccos nasvědčuje tomu, že se nad touto renomovanou firmou stahují mračna a pokud bude pokračovat v současném trendu, zaujmou její přední místo jiní výrobci, vyznačující se nejen agresivní marketingovou strategií, ale především snahou stanout na kvalitativní špičce. A co je příčinou možných problémů firmy C. F. Martin? "Zelené" uvažování?
Profily krku westernových kytar
Následující profily krku westernových kytar jsou používány firmou C. F. Martin. Ostatní výrobci se více či méně přizpůsobují jak těmto rozměrům, tak i označení. Vliv této firmy je takový, že nebýt "Martin compatible" znamená značnou nevýhodu na trhu. Mnoho výrobců však profil krku nijak zvlášť nespecifikuje a nabízí své kytary pouze s jedním typem profilu krku, kterým nejčastěji bývá Low Profile, případně Low Oval.
Co byste měli vědět o kytarových strunách?
Jaké jsou druhy strun a co od nich očekávat. Proč struny "odcházejí" a proč tak málo vydrží? Marketingové finty výrobců, které vás mají přesvědčit o nanotechnologiích či molekulární ochraně - jsou to nesmysly a nebo jde o hi-tech výrobu s využitím nejmodernějších výsledků kosmického a armádního výzkumu? Čím si můžete zničit kytaru a co vám naopak nebude hrát? Jsou "jedenáctky" struny jedny jako druhé? Je hmatník kytary se strunami jednou z nejšpinavějších věcí na světě? Pokusme se aspoň na něco z toho odpovědět.
Fokální dystonie aneb co může potkat každého hudebníka
Tento příspěvek posílám bez komentáře. Je důležité o téhle zákeřné chorobě vědět...
Mast na zánět šlach