Problémy s připojením krku

Používáme-li např. alternativní ladění, řada strun je podladěných a celkový tah je menší. To způsobí, že se krk narovná nebo až ohne obráceně proti tahu strun. Je-li kytara nastavena na standardní ladění, může u některých alternativních ladění dojít k takovému snížení výšky strun nad hmatníkem, že kytara začne drnčet. Bylo by tedy nutné pro tato ladění znovu udělat celé nastavení, včetně výměny sedlového plátku. Taková kytara by pak byla nepoužitelná pro standardní ladění. Znamenalo by to, že budeme mít po ruce několik kytar, každou nastavenou jinak, pro jiný tah strun. Pěkně nepohodlné a drahé, že?

Jen pro úplnost dodejme, že známá konstrukce krku s výztuhou, je v podstatě kompromisem. Dřevěný krk bude vždy pružit, výztuha je tedy jakousi kompenzací tahu strun a celá soustava krk, výztuha a struny je v podstatě silově vyvážená. Krk funguje jako předepnuté péro a jeho stav se změní vždy, když dojde k narušení rovnováhy sil - krk pak reaguje změnou průhybu. Proto např. měníme struny jednu po druhé, aby krk nemusel tolik "cvičit" - změny rovnováhy sil, ke které dochází, pokud sundáme všechny struny najednou a pak znovu s novou sadou strun kytaru naladíme, jsou pravdu příliš velké. Chovat se takhle ke kytaře vám sice mohou doporučit výrobci, kteří dobře vědí o šoku, jaký takovou výměnu strun kytaře způsobíte i o jeho důsledcích na životnost kytary, která se tím výrazně zkrátí (a tím dřív si poběžíte koupit novou), ale muzikant, který se jednou sžije s kytarou a novou nechce (aspoň ne tak brzy) se bude chovat přesně opačně. Bude dbát na to aby nedocházelo ke skokovým změnám namáhání krku a celého těla kytary. Dalším důvodem, abychom bránili jakémukoli "šoku" je fakt, že kytara si poměrně dlouho "sedá" a nedrží ladění.

Kdo používá alternativní ladění, bude se poohlížet po kytaře s maximálně tuhým krkem a bude se muset zabývat i takovými věcmi, jako připojením krku. Ideální by byla taková konstrukce krku, která zaručí, že se krk nehne, ať se tah strun jakkoli změní. Koncepce krku coby "péra" tím tedy padá. Nutno dodat, že takový krk je dnes již možné zkonstruovat díky novým materiálům, vyvinutým v rámci kosmického a vojenského výzkumu. Tyto materiály, zpravidla uhlíkové kompozity, jsou lehké a přitom několikanásobně pevnější, než ocel. Do výroby kytar však pronikají poměrně pomalu. Krky bez výztuhy, které fungují bez nastavování, najdeme na některých kompozitních kytarách RainSong (konkrétně krk typu N1) a na kytarách McPherson, jejichž krky obsahují permanentní, velmi tlustou výztuhu z kompozitního materiálu - krk této kytary je složen spíš z poměrně tenkého dřevěného obalu, který prakticky nemá žádnou nosnou funkci a je použit spíš z estetických důvodů, hlavním prvkem je však již zmíněná kompozitní výztuha. Ostatní výrobci se bohužel jako klíšťata drží klasické koncepce, i když používají kompozitní výztuhy. Ty jsou poměrně tenké a jsou to stále kompenzátory tahu strun, kompozit je použit jen z váhových důvodů. Výhodou je teplotní stabilita výztuhy.

Krk je spojen s tělem samosvorným rybinovým spojem. Existuje několik dalších různých druhů spojů, např. šroubované nebo kolíkované rovnými (kolmými) čepy, spoje vložkou apod. Schématické náčrtky obvyklých druhů spojů jsou na následujících obrázcích:

Mahogany Blocks/Dovetail Neck Joint (spojení klínovým čepem v mahagonovém špalku) je robustní, plocha spoje je velká a spoj je samosvorný. Připojení je pevné, při změnách tahu nejméně "cvičí". Používá se u kvalitnějších kytar a u dradnoughtů velmi robustní konstrukce, používaných v bluegrassu. Z uvedených typů spojení je nejkvalitnější.

Mortise/Tenon Neck Joint (spojení kolmým čepem) je subtilnější, celková plocha spoje je menší a chybí samosvorný efekt. Používá se u kytar nižších řad a zpravidla u kytar s menším tělem. Je celkově méně kvalitní.

Šroubové spojení může být při správném, robustním provedení ze všech uvedených typů nejpevnější. Podmínkou je ovšem použití kovových vložek jak v krku (bývá propojení s výztuhou), tak i ve středním špalku (koncovém bloku). Aby se spoj nepovoloval, používají se zvláštní, tzv. Belleville podložky, které rovněž přispívají ke zpevnění spoje, který není lepený.

Toto spojení používá např. firma McPherson na svých kytarách, které představují skutečnou špičku. Někdy se používá i k zesílení Dovetail či Mortise/Tenon, i v tomto případě není spoj lepený.

Spojení vložkou je uvedeno pouze pro úplnost. Používá se u nejlevnějších ukulele, nevýhodou je nízká pevnost spoje. U kytar se s ním prakticky nesetkáváme.

Jak to vypadá ve skutečnosti, ukazuje fotografie, pocházející z muzea firmy C. F. Martin. Otvory slouží k doplnění šroubů.

Na obrázku je zřetelně vidět, že Mortise and Tenon Neck Joint je subtilnější, celková plocha spoje je menší a chybí samosvorný efekt. Spoj je celkově jednodušší a lze ho bez potíží vyrobit strojně, tzn. použitím tohoto typu spoje se zjednoduší výroba a klesnou výrobní náklady. Spoj je však méně pevný, což dokazuje fakt, že C. F. Martin u kytar s tímto spojením krku doporučuje struny o síle max. 0,012". Dovetail Neck Joint je složitější a náročnější na výrobu, která se pravděpodobně neobejde bez ruční operace, bude tedy dražší. Plocha spoje je mnohem větší, spoj je robustnější a je samosvorný. Tento typ je použit u všech klasických dreadnoughtů a u všech kvalitnějších kytar. Zde se již doporučují struny o síle 0,013". Kvalitní kytary mívají střední špalek (koncový blok), ve kterém je klínovitý zádlab mahagonový. V poslední době se používají i překližkové špalky, např. u řady Performing Artist (OMCPA, GPCPA, DCPA) přešel Martin ve verzích Plus z původního připojení Mortise and Tenon na Dovetail s použitím překližkových špalků (pozn. řada Performing Artist Plus však má hmatníky a kobylky z Richlite, zatímco u původní řady Performing Artist - do roku výroby 2011 - byly ebenové).

Pokud je pro vás důležitá kytara, nabízející maximální stabilitu, např. pro zmíněná alternativní ladění, sáhněte po takové, která má krk s tělem spojení pomocí Mahogany Blocks/Dovetail Neck Joint (spojení klínovým čepem v mahagonovém špalku) nebo pomocí šroubů. O tuhosti krku se můžeme přesvědčit jednoduchou zkouškou: pečlivě naladíme kytaru a pak povolíme struny A a D (táhnou nejvíc). Zkontrolujeme naladění tenké struny E. Velmi pravděpodobně se změní, zpravidla "vyjede" nahoru. Čím větší změna, tím horší tuhost krku. Z této změny lze i usuzovat na kvalitu připojení krku, je však nutné mít na paměti, že na změně se podílí více faktorů.

V článku byly použity informace od Davida Wilcoxe, z příručky Building an Acoustic Steel-String Guitar od Jona Sevyho (stáhnout zde - 34 MB), případně z jejího českého překladu (stáhnout zde - 25,4 MB), který pořídil pan Libor Štěpánek, http://www.kytary-huber.cz a z publikace A Guitar Makers Manual od Jima Williamse (stáhnout zde - 153 MB).