Kategorie: Hrajeme

Slyš a poslouchej! - I.

Tohle téma určitě není moje parketa. Zařadil jsem ho na vyslovené naléhání jednoho z fanoušků těchto stránek, který je přesvědčen, ža by se muzikanti měli starat o svůj sluch a také o něm něco vědět.

Jestliže hrajeme, tedy vyrábíme nějaký zvuk, není od věci o tom zvuku něco vědět. Schopnost vnímat zvuk nám byla dána nikoli pro zábavu, ale proto, abychom přežili. Tomu jsou přizpůsobeny vlastnosti sluchového ústrojí, které nezahrnuje pouze ucho, bubínek, kladívko a kovadlinku a veškeré ty hlemýždě s ušním mokem a celé ty sarapatičky, co máme v hlavě. Patří k tomu také lebka se všemi těmi dutinami, o kterých víme, až když rozbolí. Akustické vibrace jsme do jisté míry schopni vnímat celým tělem a nesmíme zapomenout na to nejdůležitější - mozek.

O tom, že citlivost vnímání zvuku je kmitočtově závislá, ví každý. Nějak přesněji popsat to zkusili pánové Fletcher a Munson už v roce 1937 a zvolili zajímavou metodu - podrobili dobrovolníky testu, kdy měli úroveň tónů různých kmitočtů vždy nastavit tak, aby jim hlasitost připadala stejná. Ve výzkumu pokračoval tandem Robinson - Dadson, jejichž křivky konstantní hlasitosti z roku 1956 jsou na následujícím obrázku.

Robinson-Dadsonova křivka Pozn.: Jednotkou hladiny hlasitosti je fón (Ph). Hladinou hlasitosti je nazývána subjektivní hlasitost, která je vnímána sluchem. Hladina hlasitosti je definována tak, že hladina hlasitosti 1 fón je při kmitočtu 1 kHz stejně velká jako jednotka hladiny zvuku 1 dB. Pro zvuky ostatních kmitočtů jsou hladiny hlasitosti definovány subjektivním porovnáváním s hladinou hlasitosti referenčního tónu.

Dál tento problém rozebírat nebudeme, protože stačí si pamatovat, že některé kmitočty nám připadají hlasitější než jiné, i když tomu hladina akustického tlaku neodpovídá.

Dalším známým faktem je, že vlastnosti sluchového vnímání jsou individuální. Někdo prostě slyší jako rys, někdo je hluchý, jako tetřev. Pokud chceme posuzovat sluch, je nutné provádět spoustu testů a výsledky zpracovávat statisticky. I tak lze dospět k rozdílným výsledkům, které se pak stávají předmětem učených dyšputací pánů vědátorů. Zajímavá fakta i bez dyšputací však ukazuje následující obrázek:

Citlivost sluchu klesá s věkem

Zde je vidět, jak se sluch mění s věkem a i to, že ženy slyší lépe, než muži a tento rozdíl se s postupujícím věkem prohlubuje. Když je nám 20, slyšíme přibližně stejně, ale na stará kolena jsme na tom ve výškách o 15 dB hůř, než naše milované polovičky. Grafy nebo decibely nám toho možná moc neřeknou, ale když si uvědomíme, že zatímco si paní poslouchá muziku na hi-fi soupravě, kde je nastavený výkon 4 W, potřeboval by pán soustrojí "ohulené" na 160 W, aby měl subjektivně dojem stejné hlasitosti i ve výškách. Ne, to není překlep - opravdu stošedesát wattů, to je totiž rozdíl těch 16 dB, o které bude mít pán v letech horší sluch, než jeho o 10 let mladší manželka. Je však nutné mít na paměti, že jde o subjektivní pocit stejné hlasitosti (nikde není řečeno, že pán musí mít subjektivní pocit stejné hlasitosti). Pokud byste chtěli dosáhnout např. pocitu dvojnásobné hlasitosti oproti nějakému určitému stavu, bude muset zesilovač dodávat desetinásobný výkon. Decibel je totiž poměrná logaritmická míra a právě ta "logaritmičnost" (s kterou se setkáváme, kdykoli je řeč o fyziologické regulaci hlasitosti) je příčinou těch těžko uvěřitelných rozdílů.

Na posledním obrázku jsou znázorněny typické hodnoty zvukových hladin pro řeč a hudbu, jejich kmitočtová závislost a prahové hodnoty (nepříjemný pocit, bolest). Jde samozřejmě o statisticky zpracované hodnoty, které v případě prahů neberou v úvahu věk posluchače, pohlaví, míru poškození sluchu, způsobenou delším pobytem v hlučném prostředí apod. nicméně i tam lze spatřit jistou podobnost s Fletcher-Munsonovou křivkou. Smysl obrázku je v tom, že je vidět, kam je posazena řeč a hudba vzhledem ke zmíněným prahům.

Hudba, řeč a prahové hodnoty Hladinu zvuku L (hlasitost) a odpovídající hodnoty akustického tlaku a intenzity zvuku najdete v následující tabulce. Jsou uvedena některá obvyklá prostředí a pro srovnání i běžná řeč (konverzace) a hlasitá hudba (disko).

Tabulka hlasitosti

Naše rekapitulace fyziologie sluchu by nebyla úplná, kdybychom se nezmínili o možnosti poškození sluchu pobytem v příliš hlučném prostředí. Následující hodnoty jsou převzaté z tabulek, uveřejněných v roce 2002 americkým The National Institute for Occupational Safety and Health (NIOSH), který funguje v rámci Centers for Disease Control and Prevention. platí zde pravidlo, že bezpečná doba pobytu v hlučném prostředí je poloviční pro každý nárůst o 3 dB při úrovních, přesahujících 85 dB.

Hodnota akustického tlaku  Přípustná doba vystavení
115 dB ~30 sekund
112 dB ~1 minuta
109 dB < 2 minuty
106 dB < 4 minuty
103 dB 7,5 minuty
100 dB 15 minut
  97 dB 30 minut
  94 dB 1 hod.
  91 dB 2 hod.
  88 dB 4 hod.
  85 dB 8 hod.
  82 dB 16 hod.

Vydáno: 13.4.2012 2:11 | 
Přečteno: 139441x | 
Autor: Martin
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.