Tvary a velikosti kytar

Šestistrunná kytara se objevila pravděpodobně roku 1792. Šlo o přímého předchůdce klasické kytary, který má v porovnání s westernovými kytarami menší tělo, subtilnější konstrukci a širší krk s plochým hmatníkem. Jejich konstrukci dovedl do dnešní podoby Antonio Torres Jurado kolem roku 1850. Byla určena spíš pro komorní hru, protože i přes svoji velikost byla poměrně tichá.

Kytary s kovovými strunami se objevily kolem roku 1900 a vznikly pravděpodobně na základě požadavků amerických hráčů country folk a etnické hudby – kytara Torresovy konstrukce nebyla vedle banja a mandolíny příliš slyšet. Torresova konstrukce s vějířovitým žebrováním se také ukázala jako nevhodná pro použití kovových strun, křehká konstrukce se bortila, zvlášť, když se jejich stavitelé pokoušeli o větší tělo, Obrat přineslo až žebrování ve tvaru písmene X, jehož autorem je pravděpodobně Christian Friedrich Martin, žák vídeňského mistra Johanna Stauffera.

Martin však nepodal patentovou přihlášku X-žebrování, které se tak v letech 1850-1860 v USA rozšířilo mezi staviteli kytar německého původu, kteří se navzájem znali. Vznikla tak westernová kytara, která našla své místo ve stylech jako blues, country, bluegrass, folk a v mnoha rockových stylech. Prvním tvarem těla byl typ, dnes známý jako OM. Kytaru s velkým, hranatým tělem, označovanou jako Dreadnought vyvinul v roce 1916 C. F. Martin pro firmu Oliver Ditson Company. Tvar těla jumbo (tzv. Advanced Jumbo) se objevil ještě později, v roce 1936 a jeho autorem je Orville Gibson, zakladatel Gibson Guitar Corporation.

Od 30. let minulého století se ustálily i velkosti těla jednotlivých typů westernových kytar. Vzorem ostatním jsou samozřejmě kytary C. F. Martin a od 70. let i kytary Taylor, jejichž přehled najdete v následující tabulce.