Dvě androidí aplikace, které musíte mít!

Chromatická ladička Gstrings

Ladička v telefonu má jednu zásadní nevýhodu - pracuje pouze s mikrofonem, proto v opravdu hlučném prostředí nenaladíte. Má ovšem také jednu výhodu - přesnost, kterou jsem nedávno velice ocenil.

Ladiček pro smartphone je opravdu hodně, jedna z nich však opravdu vyniká svými možnostmi. Jmenuje se Gstrings, je samozřejmě chromatická a její použití je bezproblémové, chce to jen věnovat péči nastavení, které najdeme na obvyklé pozici v okrajovém menu telefonu.

Základní nastavení spočívá ve volbě nástroje - Guitar 82,4-329,6 Hz. Citlivost mikrofonu nastavíme takto:

- zvolíme Microphone Sensitivity

- stiskneme tlačítko "Test", tím se zobrazí měření úrovně zvuku, snímaného vaším mikrofonem,

- brnkneme na kytaru, optimální umístění telefonu je 30 cm až 1m od 12. pražce na hmatníku,

- pohybujeme posuvníkem tak, aby naměřená hodnota byla aspoň chvíli nad zarážkou posuvníku,

- stiskneme tlačítko "Stop Test" a následně "OK", čímž se nastavení uloží.

Dále je vhodné povolit HPS (HPS Depth nastavíme na F0 + 1st) a rovněž FFT Rounding.

Použití Gstrings je velmi jednoduché. Aplikaci jednoduše zapnete, stisknete automatické ladění "Tune auto" a ladíte. Pokud narazíte na problém s jednou strunou, lze naladit postupně po tónech. V horním pásku (na obrázku je vidět g g# a a#, a je barevně zvýrazněné) nastavíme tón, který chceme naladit. Stisknutím tlačítka "Sound 'a'" můžeme tón přehrát a ladit podle sluchu, aspoň nahrubo. Stisknutím "Tune 'a'" ladíme - je třeba aby se ručička ustálila uprostřed, zároveň se zobrazuje kmitočet laděného tónu.

Ladička je velmi přesná, pokud nejste v extrémně hlučném prostředí, kde se samozřejmě parametry zhoršují. Uživatelské rozhraní aplikace je konvenční, někomu se může zdát až fádní. Výrobce tuto skutečnost alespoň částečně kompenzuje možností změny barevného motivu.

Aplikace umožňuje ladit i jiné (strunné) nástroje než jen kytaru.

Jak je již zmíněno výše, aplikace má i relativně obsáhlé nastavení. Není známo, že by byla lokalizována do češtiny, proto si vysvětlíme jednotlivé položky voleb:

• Reset Settings - reset (návrat k výchozím hodnotám nastavení),

• Microphone Sensitivity - nastavení citlivosti mikrofonu,

• Optimize for - optimalizaci pro nástroj (housle, viola, violoncello, kontrabas, kytara, ukulele),

• Playback Octave - přehrávání oktávy (rozsah),

• Orchestra Tuning - nastavení reference 440 Hz,

• Native C Usage - optimalizaci buď na citlivost, přesnost nebo výdrž baterie,

• Temperaments - temperování (perfektní oktáva, perfektní pátá, temperování Schugk, Barbour, pythagorejské, střední tón (homogenní, s křížkem i s b), čárkové temperování (až do 11. čárky) a dalších odhadem 15 typů temperování až po skotské dudy z vysočiny),

• Use HPS -> HPS Depth reakci na harmonické,

• FFT Rounding - FFT zaokrouhlování (zaokrouhlování při rychlé Fourierově transformaci),

• Tapering Function - volbu vzorkování (Gauss, Hann),

• Nonlinear Scale - zapnutí nelineární stupnice, k dispozici je přesnější okolí laděného tónu,

• Scale Range - volbu šířky stupnice (1, 2 nebo 4 půltóny),

• Markers @13.7 - zobrazování značek ve vzdálenosti 13,7 centu od správného naladění,

• Note Naming - volba pojmenování not (středoevropské - a-h-c-d, anglické - a,b,c,d, jihoevropské - la,si,do,re),

• Force 8kHz Sampling, Force 8kHz Sampling - nucené vzorkování (s ohledem na kompatibilitu s použitým telefonem),

• Accessibility Support - podpora pro nevidomé (akustická reakce).

Aplikace je dostupná např. na Google play ve dvou verzích, s reklamami a bez nich. Stáhnout si ji můžete třeba zde. Její přesnost je taková, že ji můžeme využít nejen pro naladění nástroje, ale i pro různá měření. S úspěchem jsem ji vyzkoušel pro měření odchylek ladění při zkouškách ověření tuhosti konstrukce kytary, což se občas dělá tak, že se po pečlivém naladění úplně povolí obě prostřední struny (D a G, které táhnou nejvíc) a změří se, o kolik ujelo tenké E.

Metronom Maestro

Pokud potřebujeme nacvičit písničku nebo udělat její aranžmá, neobejdeme se bez metronomu. Většinou to bývá taková ta neskladná věcička, která působí rušivě, ať je kdekoli. Mnohem praktičtější bývá elektronický metronom, jehož signál můžeme přimíchat do sluchátkového příposlechu.

Původní mechanický metronom zkonstruoval na podnět L. van Beethovena v roce 1816 vídeňský mechanik Jan Nepomuk Mälzel. Byl to jednoduchý hodinový stroj s pružinou a reverzním kyvadlem, jehož dobu kyvu lze v širokých mezích měnit posouváním závaží. Na stupnici metronomu lze nastavit tempo od 40 do 210 úderů za minutu (BPM, beats per minute). Bývá vybaven ještě zařízením (např. zvonkem), který zdůrazní každý druhý, třetí, čtvrtý nebo šestý úder jako "těžkou dobu", počátek každého taktu. V novějších skladbách se tempo často udává i v číslech M.M. (Mälzelův metronom), což je přesnější údaj než tradiční italské názvy.

Při 4/4 taktu zhruba odpovídá:

• Largo (zeširoka) M.M. = 40 - 60

• Larghetto M.M. = 60 - 66

• Adagio (zvolna) M.M. = 66 - 76

• Andante (krokem) M.M. = 76 - 108

• Moderato (mírně) M.M. = 106 - 120

• Allegro (vesele) M.M. = 120 - 168

• Presto (rychle) M.M. = 168 - 208

Na metronom tedy nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky, důležitý je jen rozsah 40 - 210 BPM a zvukové zdůraznění počátku nového taktu. Elektronický metronom má oproti mechanickému i další výhodu v tom, že tiky mohou mít libovolný průběh a mohou být mnohem výraznější, než údery mechanického metronomu.

Mě se nejvíc osvědčil Maestro Metronome, který vyniká jednoduchostí ovládání a je vybaven i velmi účinným zvýrazněním počátku nového taktu (stáhnout zde). Metronomy bez zvýraznění počátku nového taktu jsou běžnější, ale ukázaly se jako nepoužitelné.