Kapodastr

Používá se zpravidla tehdy, když je nutné kytaru sladit se zpěvem, abychom se vyhnuli obtížným či nepříjemným hmatům. Jeho použití je také závislé na žánru - např. v klasické kytaře, jazzu či gipsy se prakticky nepoužívá, country a folk se naopak bez něj neobejde, zejména v náročných fingerstylových partiích. V případech, kde se často hrají prázdné struny (bluegrass) je naprostou nutností. Při použití kapodastru dochází také k určitému snížení dohmatu, což někteří kytaristé vítají. Kdo podlaďuje, bez kapodastru se rovněž neobejde. Nutný bývá i pro 12strunnou kytaru, která bývá často podlaďována, aby se snížil tah strun.

Dalším, v praxi častým důvodem bývá rozdílná barva zvuku jednotlivých akordů (při různých hmatech). Můžete si vyzkoušet např. akord D (v nejběžnějším hmatu) a akord C, "přesazený" ze základní polohy kapodastrem za druhým pražcem. Rozdíl ve zvuku je velmi nápadný a pokud chcete hrát nějaký fingerstyle, velice rychle zjistíte, že to, co je zahratelné s hmatem "typu C" sotva zahrajete hmatem "typu D" a obráceně.

Vlastní provedení kapodastru - v principu jde o svorku, která přimáčkne struny za pražcem v některé z vyšších poloh a tím se nástroj přeladí výš zkrácením menzury. Vyskytuje se v mnoha provedeních, vzájemně odlišných v mechanickém principu. Používají se řemínkové (část, tlačící struny k hmatníku je přitažena pomocí koženého nebo nylonového pásku, tlak je nastavitelný), šroubové a pérové kapodastry. Celý systém musí být vyřešen tak, aby nepoškozoval krk ani hmatník, dodržoval ladění (intervaly mezi strunami), umožňoval nastavení tlaku (je nutné používat jen tlak, nezbytný k tomu, aby vznikl znělý a stabilní tón) a dovolil snadné nasazení, sejmutí a přemístění do jiné polohy. Kapodastr při hře nesmí nijak překážet. Někteří hráči požadují, aby bylo možné kapodastr obsluhovat jednou rukou.

Kapodastr Shubb využívá pákový systém a nastavuje se pomocí šroubu. Patří k nejoblíbenějším.	Šroubový kapodastr Ptáček. Umožňuje precizní nastavení, rovněž zaujme přesným provedením. Je oblíben zejména mezi profesionály, bývá velmi ceněn a proto patří k nejdražším.

Pérový kapodastr G7th. Je sice označován jako revoluční, jeho ovládání je velmi pohodlné, ale prakticky se neosvědčil se silnějšími strunami.	Pérový kapodastr Trigger firmy Dunlop. Má sice velmi pohodlné ovládání, ale v praxi se neosvědčil. Na kytarách se silnějšími strunami je prakticky nepoužitelný.

Řemínkový kapodastr je považován za nouzové řešení díky nepohodlné manipulaci. V praxi však poskytuje velmi dobré výsledky. Jde o nejlevnější typ kapodastru.	Kapodastr si můžeme vyrobit sami z tužky a několika gumiček. Funguje to a v nouzi to bývá vhodné řešení.

Existuje také celá řada kuriozit, např. kapodastr Kyser Quick Change. Jeho konstrukční uspořádání nepochybně umožňuje téměř bleskovou změnu polohy jednou rukou, ale je velký a pokud na něj nejste zvyklí, dost překáží. Nicméně i tento typ kapodastru má celou řadu fanoušků, kteří na něj nedají dopustit.

Pro úplnost je nutné se ještě zmínit o tzv. "částečných" kapodastrech (partial capo), které netlačí na všechny struny, ale jen na některé, zpravidla 3 nebo 4 nejtlustší struny. Používá se téměř vždy ve spojitosti s některým z alternativních ladění kytary, resp. sám slouží k dosažení alternativního ladění. Jde o specialitu několika kytaristů a použití takového kapodastru je samozřejmě omezené.

Zvláštností je nově patentovaný typ univerzálního kapodastru, tzv. Spider Capo, který vyrábí firma Creative Tunings ve Woodstocku, NY. Nosná konstrukce je upevněna ke krku pomocí bočních přítlačných ramének, opatřených koženými polštářky. Každá struna je pak zvlášť stlačována otočným prstem. Tím je možné dosáhnout nejen stejné funkce, jakou má běžný kapodastr, ale navolit si stlačení jen některých strun jako partial capo nebo stlačit struny na přeskáčku a tím přejít do některého z alternativních ladění. Hrajeme pak nejen za kapodastrem, ale i před ním.

Mezi partial capos se vyskytuje řada roztodivných konstrukcí, které svým vzhledem i kvalitou zpracování příliš nepřesvědčují ani o své funkčnosti, ani o životnosti. Spider capo je tedy svým způsobem výjimkou, která stojí za vyzkoušení. Cena se pohybuje kolem $30.

Nejdůležitější částí kapodastru je raménko, které se dotýká strun. Musí být opatřeno přítlačnou gumou, příp. jiným vhodným materiálem (polotvrdé PVC, teflon, korek apod.). Přítlačné části je nutné věnovat pozornost a počítat s tím, že vyžaduje určitou údržbu, protože se do něj časem vymačkají drážky, což způsobuje změnu barvy zvuku a někdy i ovlivňuje ladění. U některých kapodastrů je možné přítlačnou gumu pootočit, jinde je nutné ji celou vyměnit. U kapodastrů Shubb je použita tvarovaná guma, zajišťující dvě přítlačné plochy. Ty je možné jemně obrousit smirkovým papírem.

Část kapodastru, která je přitlačena ke krku kytary, rovněž vyžaduje pozornost a údržbu. Mívá rovněž gumový či korkový povrch (zpravidla nalepený). Opotřebovává se poměrně málo, ale je nutné ji před každým použitím kapodastru pečlivě prohlédnout, aby nedošlo k poškození krku.

Kapodastr je třeba vždy co nejblíže za příslušný pražec, aby se dosáhlo znělého tónu všech strun. Občas se může kytara po nasazení kapodastru poněkud "rozjet", což je způsobené tím, že struny nejsou "promáčknuté" (tj. zkrácené) rovnoměrně. Je samozřejmé, že časté používání kapodastru má určitý negativní vliv na životnost strun i pražců a proto leckdo nerad dolaďuje kytaru s nasazeným kapodastrem. V praxi se to však projevuje poměrně málo, aspoň ve srovnání s rychlostí opotřebení celé kytary. Nelze tedy jednoznačně potvrdit, že používání kapodastru ničí struny, pražce a hmatník, jak je často slyšet. Stejně tak není důvod k obavám doladit kytaru s nasazeným kapodastrem.

Kapodastr je vhodné hned po použití sejmout, jeho dlouhodobé nasazení může být příčinou poškození laku krku. Velmi záleží na vlastnostech materiálu, který je přitisknut ke krku. Někteří výrobci kytar důrazně varují před dlouhodobějším dotykem plastů a syntetických materiálů a takto vzniklá poškození ruší záruku. Dobré není ani dlouhodobé stlačení strun, kterým trpí zejména guma na přítlačném raménku kapodastru a není to dobré ani pro struny, pražce a hmatník.

Jaký kapodastr tedy zvolit? Pro menší kytary s menším tahem strun bych (za předpokladu, že kapodastr používáte poměrně zřídka) neváhal použít řemínkový kapodastr, který je ze všech možných typů nejšetrnější ke krku kytary. Jeho nasazování vyžaduje určitý cvik, stejně jako nastavení přítlaku. To se dělá poměrně jednoduše tak, že se třmínek na konci řemínku zacvakne do příslušného ozubení na přítlačném raménku, příp. v jeho pohyblivé části. Tah by neměl být příliš velký. Jistým problémem může být postupné uvolňování třmínku během hry, takže může být nutné po několika odehraných kouscích znovu kapodastr usadit. Pro větší kytary s velkým tahem strun bych tento typ nedoporučil, pokud hrajete bluegrass na dreadnought s "třináctkami" strunami, tak na nějaké řemínky rovnou zapomeňte. Dobrou volbou bude pákový kapodastr Shubb (který mám nejraději) nebo šroubový kapodastr Ptáček, u kterého oceníte zejména jeho stabilitu.

Ke kapodastrům Shubb ještě jednu poznámku: po vypršení patentových práv začala tento systém používat celá řada firem, proto se na trhu objevila spousta levnějších kopií. Zatím jsem nenarazil na vysloveně nepovedenou verzi, naopak jsem objevil jednu zlepšenou, kde není použita na konci nastavovacího šroubu plastiková čepička (která se velmi rychle opotřebovává), ale zakulacená kovová koncovka. Při zacvakávání kapodastru tedy klouže kov po kovu, což se ukázalo jako výhodné. Tato verze Shubba měla obráceně vinutou pružinu na šroubu, která místo aby bránila povolování, bránila utahování a navíc byl nastavovací šroub poměrně krátký, takže nebylo možné kapodastr optimálně seřídit. Pružinu jsem proto vyhodil. Kovová koncovka nastavovacího šroubu se poměrně snadno vytočí a ztratíte ji. Doporučuji ji proto zajistit proti povolování např. důlčíkem nebo vhodnými kleštěmi, které vytlačí do koncovky dvě protilehlé podélné rýhy. Takto upravenou kopii Shubba mám raději, než originál.