Povídání o strunách Martin & Co.

Struny této značky mi vždycky imponovaly svým zvukem. Už ani nevím, kolik sad různých typů jsem koupil, ale vždy se u nich projevila jedna nectnost - po určité, poměrně krátké době změnily zvuk, jakoby "ztupěly", ztratily průraznost. Zvuk byl méně kovový, možná kultivovanější, menší sustain, kytara byla najednou "rychlejší", s lepší artikulací. V tomhle stavu struny vydrží relativně dlouho (ale opravdu relativně vzhledem k počáteční fázi průrazného, barevného zvuku). Konec života těchto strun je poměrně rychlý - struny ztichnou, pak se začnou rozlaďovat a to je jejich konec.

Struny Martin & Co. rozhodně nepatří k dlouhoživotnostním držákům. Počáteční fáze, kdy mají neobyčejně hlasitý barevný zvuk trvá v nejlepším případě 20 hodin. Tak tomu aspoň bylo u typu M170 (0.010 bronze 80/20). Kdysi dávno jsem koupil 3 sady v akci. Jednu sadu jsem si nechal, zbylé dvě jsem natáhl na kytary kamarádům, kteří potřebovali přestrunit a poštelovat kytaru a rovnou si řekli o "desítky". Mě tyhle struny po úvodních 20 hodinách ztichly a začaly černat i přes pečlivé čištění izopropylalkoholem. Udělal jsem tedy jinou věc, spíš jako pokus - vyvařil jsem je v kastrůlku s vodou s trochou Jaru. Tím jsem je odmastil, ještě přečistil izopropylalkoholem a natáhnul. Struny zněly zajímavě - byly velice hlasité a měly hezky kulatý, barevný zvuk. Na sólové hraní mezi ostatními nástroji nic moc, ale na fingerstyle v tiché místnosti paráda. Přežily dalších 40 hodin hraní, pak se začaly rozlaďovat a pak už nepomůže nic, ani šamanské zaříkávání. Celkovou životnost typu M170 bych tedy odhadl na 60 hodin čistého hraní, z čehož asi polovina fingerstyle (pouze prsty) a druhá polovina buď trsátko (bluegrass) nebo prstýnky. Úplně stejně dopadly fosfory M540, akorát jsem je nevyvařoval. Pokud si vzpomínám, jediný rozdíl byl rychlejší konec, jejich agónie byla rychlejší.

Jednou jsem koupil struny MSPlus 4100. Byl to pokus firmy Martin & Co. o potahované struny s delší životností. Zřejmě nikterak úspěšný, tyhle struny jsou poměrně vzácné a u nás je má jen Lídl Music, který patří k autorizovaným distributorům firmy Martin & Co. Struny se chovaly typicky "martinovsky" - 20 hodin brilantního zvuku, dál tišší, tupější zvuk, avšak stále pěkný, barevný. Na jejich úplný konec jsem nečekal, asi po 80 hodinách jsem je stáhnul a uschoval "na zlé časy". Celkově mě vyšly na 260 Kč, což je s ohledem na životnost pro mě mez únosnosti.

Je sice známý fakt, že se struny nemají schovávat a že se je většinou nepodaří natáhnout podruhé kvůli tomu, jak se zohýbají na panenkách mechanik a že většinou právě tam prasknou, ale občas se jednotlivá struna hodí aspoň na dohrání seance, když potřebujeme rychle náhradu. Proto v kufru nosím jednu "jetou" sadu na náhlé opravy.

Martin & Co. začal používat patentovanou technologii Cleartone a přišel s novými potahovanými strunami řady MSP 7xxx Lifespan. Během jejich uvádění na trh proběhla téměř barnumská reklamní kampaň, prý se jedná o průlom, samé superlativy, takže jsem se jako fanda strun Martin také nachytal. Když se objevily i u nás (cca po roce...), hned jsem běžel do obchodu, zakoupil, natáhnul a ... prý to zní jako plechovka. Tak zněl laický posudek kytarovými vědami nedotčené posluchačky. Já sám jsem se utěšoval, že si to "sedne", ale nijak nadšený z tohoto "superproduktu", který mě vyšel na 350 Kč, nebyl. Hned tentýž večer jsem šel hrát do jednoho klubu a dopadlo to ... stručně řečeno, struny si sice sedly, ale po 5 hodinovém hraní se zvuk dost znatelně změnil. Ztratila se barva, sice to hrálo nahlas, ladění to drželo a proto jsem to neřešil, ale nebylo to ono. Na poslední jam session jsem vzal kytaru s těmto strunami v domnění, že to ještě vydrží, ale silně jsem se přepočítal. Po 2 hodinách začalo mírně chrastit tenké E, pak najednou struny hrály velmi pěkně nahlas (asi poslední sbohem), pak začaly chrastit úplně všechny až na tlusté E a 3 vrchní struny (E, H a G) se začaly tak rychle rozlaďovat, že nešel dohrát ani kousek. Nakonec jsem hrál tak falešně, že mě z toho bere stud. Tyhle "Lifespany" tedy už nikdy víc! Nejsem si totiž vědom ničeho, co jsem udělal špatně. Pravda, hodně jsem hrál s "drápy", hodně poměrně razantně trsátkem (bluegrass), ale to by měl špičkový produkt renomované firmy vydržet, nebo ne?

Takže sice nerad, ale poběžím koupit Elixíry. Tyhle struny mi vždycky vydržely neskutečně dlouho, jejich zvuk je brilantní a stabilní po velmi dlouhou dobu, takže podtrženo, sečteno, hodina hraní s Elixíry mě vyjde nepoměrně levněji, než s Martiny. Nechci tu nikomu dělat reklamu ani antireklamu, je spousta dobrých strun, ke špičce určitě patří Thomastik-Infeld, John Pearse a GHS, ale ty se hůř shánějí.

Když už jsme u strun, chtěl bych si postesknout na kulturu prodeje tohoto artiklu u nás. Ve světě bývá běžné, že když koupíte 4 stejné sady, tak vám k tomu přihodí pátou sadu zdarma. Někdy to dělá i samotná firma, existuje např. Elixir 3pack, kde jsou v krabici 3 sady, ale cena balení je jako u dvou sad. U nás jsem tohle prodávat neviděl. Jestli máte rádi alternativní ladění a zachutnalo vám třeba takové C-F-C-F-C-F, máte smůlu - musíte si struny koupit coby kusovky, což vyjde nejen draho, ale obchod, kde by vedli kusovky, abyste pohledali. Majitelé dvanáctistrunné či devítistrunné kytary aby měli tiskárnu na peníze a to si neumím představit lapálie, jaké si užije majitel sedmistrunky nebo barytonky. A což takový speciál, jako např. osmistrunná barytonka Taylor GT8, na kterou sady nabízí jen Elixir, jinak si to sestavte z kusovek, jak umíte...

Je tu ještě jedna zajímavá souvislost. Srovnejte si cenu sady strun s cenou levnější dobré kytary (tedy ne ten absolutní low end). Stojí-li sada Elixírů 430 Kč, tak za cenu 10 sad strun pořídíte docela slušnou kytaru, která bude určitě polomasiv a určitě to bude hrát. Pokud bereme v úvahu levnější struny, máte kytaru za 20 sad. Nejlevnější Darco (Martin - a vůbec nejsou špatné) znamenají, že kytaru máte za 30 sad. A teď mudrujte...