V době psaní prvního článku nebyl tento typ kapodastru na našem trhu dostupný. Neměl jsem ho prakticky vyzkoušený, setkal jsem se s ním jen jednou a ještě ve velkém spěchu a svým vzhledem mě poněkud odrazoval. Na to, proč vypadá, jak vypadá, jsem přišel až mnohem později a musím konstatovat, že jde o velmi sofistikovaný výrobek, nad kterým musel někdo hodně přemýšlet, než navrhl kapodastr, spojující maximum funkčnosti s maximálně ergonomickým návrhem - tak aby kapodastr nepřekážel.
Překážení kapodastru je věcí čistě individuální, závisející především na velikosti ruky a tloušťce prstů. Problémy nastávají většinou tehdy, když potřebujeme chytit nějaký tón hned na prvním poli za kapodastrem. Kdo má dlouhé, štíhlé prsty a úzkou dlaň, většinou nemívá problémy. My méně šťastní, obdaření prackami jako topič na lokomotivě většinou při hraní kapodastr "odvalíme", pokud není utažený na krev. Kapodastr se pak většinou vychýlí do šikmé polohy, což nejen nemusí dobře hrát, ale můžeme i poškodit lak na krku. Takový vychýlený kapodastr je v podstatě malou pohromou, která nás donutí poohlédnout se po tvaru kapodastru, který by nám lépe vyhovoval.
Následující obrázek ukazuje v levé části běžné postavení prstů na hmatníku a v pravé části je znázorněn krk v řezu, opatřený barevnou kružnicí. Její červená část znázorňuje oblast, kde jsou prsty a hřbet dlaně. Pokud by kapodastr zasahoval do této oblasti, bude překážet. Modrá část je volná, tady kapodastr a hlavně jeho obslužné části nebudou vadit.
Je zřejmé, že kapodastry ve tvaru písmene U (např. Ptáček, Elliott), které mají stavěcí šroub směrem dolů, budou dost překážet. Kapodastr ve tvaru písmene C (Shubb, G7th, Jakl apod.) bude také překážet, pokud nebude jeho uzavřená část směřovat nad palec (modrá část kružnice). Obecně nejlépe jsou na tom řemínkové kapodastry. S nimi se však špatně manipuluje, většinou nelze zvolit přítlak "tak akorát" - buď je kapodastr volný, nebo naopak příliš utažený, proto řemínek se časem vytáhne a celkově mají tyto kapodastry nízkou životnost. Kyser Quick Change však překáží minimálně a manipuluje se s ním velmi snadno.
Kapodastr vypadá jako louskáček na ořechy (proto mu také někteří říkají nutcracker). Ve volném (v našem nákresu "modrém") směru má dvě páky, jejichž stlačením k sobě kapodastr uvolníme. Pak stačí jen nasadit na příslušné pole a pustit - hotovo. Čelisti jsou svírány poměrně silným pérem (už jsem zaslechl, že prý doslova "drtí" krk), takže to hraje, žádná pazvuky nebo utlumené struny. Páky musí být dlouhé, protože při uvolňování je třeba přemoci sílu péra. Svůj smysl má i zakroucený konec páky na těle kapodastru - pěkně přes něj jdou prsty, zatímco páka na přítlačném raménku se opře o dlaň. Stlačení je pak velmi snadné, neobyčejně rychlé, kapodastr tedy dostojí svému jménu.
Když si prohlédneme, jak kapodastr sedí na krku, nikde není nic zbytečné, vše je po ruce a snadno ovladatelné a připočteme-li k tomu přítlačné raménko, tvořené hlinkovým odlitkem, které je velmi tuhé, avšak tak malé, že už ho pravděpodobně menší nelze vyrobit a malá "packa", tlačící zespoda na krk (opět téměř v "modrém" směru), zjistíme, že se jedná o dokonale ergonomicky řešený výrobek, u kterého konstruktér hleděl na jeho užitnou hodnotu a neohlížel se na neobvyklý vzhled.
Kapodastry stejného systému se vyskytují rovněž v provedení tzv. partial capo ("částečný kapodastr"), které stlačují jen některé struny a ostatní nechávají volné. Používají se pro různá alternativní ladění. Velmi zajímavé je naladit kytaru třeba do Open-G a použít takový partial capo, dosáhnete tím velmi zajímavého zvuku, kytara je najednou zvukově mnohem bohatší, širokospektrální, hodně podobná harfě. O tom ale až někdy příště...
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.