Nevidím žádný důvod k nadlaďování a naopak bych se mu co nejvíc vyhýbal. Vždycky se dá kytara naladit tak, aby byly dodrženy intervaly ladění a do patřičné tóniny pak "šíbnout" kapodastrem. Momentů, kdy je nepřekonatelnou nevýhodou zkrácení "pole působnosti" je velmi málo. Rozvaha, zdali nadlaďovat, je trošku o fyzice. Ono totiž nadladění o tón reprezentuje od určitého momentu neúměrně zvýšené napětí (tah struny), průběh závislosti výšky tónu na tahu struny totiž není lineární. O nebezpečí prasknutí tahem tu ani tak nejde, struna by měla snést pětinásobný tah oproti normálu, představujícího tah při standardním naladění. Za prasknutí může vždy nějaká ostrá hrana, nejčastěji na sedle, kobylce nebo ostré zalomení v mechanice (to prakticky nejde odstranit na 100%, vždy jde jen zmírnit).
Za největší problém bych považoval zvýšený tah struny a z toho plynoucí zvýšené namáhání přední desky. Pokud nadladíme o tón, není to ještě žádná katastrofa, ale třeba o dva už by mohlo způsobit problémy. Já bych raději naladil DADDAD a použil kapodastr. Ostatně přelaďuju velmi často a nemívám problémy. U nadladěné struny může být cítit zvýšený tah i na pohmat. Hratelnost kytary se zhorší, což nemusí vadit při nějakém jednoduchém strummingu s držením akordu (což je naštěstí případ zmiňované skladby), ale pokud je třeba nějaký hammer-on, pull-off, shift, tapping apod. tak to může jít o poznání hůř. Při podladění může být problémem drnčení a kapodastr pomůže jen málo.
Rozhodně bych nenechával nadladěnou kytaru ve futrále, ale nadladěné struny bych povolil.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.